Kandiduji do Senátu Parlamentu České republiky za registrované politické hnutí NEZÁVISLÍ (NEZ), ve volebním obvodě číslo 25 na Praze 6. Tedy tam kde žiji a pracuji. Celý den se až na výjimky pohybuji mezi Břevnovem, Dejvicemi a Hanspaulkou.
Každý, kdo chce kandidovat, volební program musí mít, protože ukazuje důvod nebo důvody, proč se člověk odhodlá ucházet o volenou funkci. Kandidát, který vlastní volební program nemá (zvlášť když kandiduje jako nezávislý kandidát), nekandiduje opravdově, anebo kandiduje jako satrapa politické strany. Můj volební program, který zde předkládám, je mixem mezinárodních, českých i pražských problémů, k jejichž řešení bych rád přispěl.
Pokusil jsem se seznámit s volebními programy mých protikandidátů a smutně konstatuji, že pokud je budete hledat, nenajdete nic zásadního, protože nenajdete vůbec nic. Smutná vizitka a důkaz toho, jak berou ve skutečnosti kandidaturu vážně. Myslíte si, že možná najdete něco málo na webech stran, které mé ctihodné protikandidáty do Senátu vysílají. Většinově tam ale naleznete pouze plytká a bezobsažná prohlášení, která často (až na vzácné výjimky), jen a pouze opakují mantry, které už znáte. Nenajdete tam nic osobního, nic zajímavého a nic progresivního. Někteří mí slovutní protikandidáti se chlubí tím, co dokázali v jiných zastupitelských sborech, pokud tam byli dříve zvoleni. Nu, jestli je to zavedení všeobecného vytahování peněz z kapes majitelů automobilů na Praze 6, ve spojení se šmírováním, kde který automobil obyvatele Prahy 6 stojí, pak je to pro mého vzácného protikandidáta, jinak velmi vzdělaného a slušného člověka, nepěkná politická vizitka.
Moji milý voliči, Vy víte (z této neznalosti Vás nepodezřívám), že Senát je institucí k ničemu. Odsoudily ho k tomu současné ústavní zákony, které ze Senátu učinily zbytečný přívěsek Poslanecké sněmovny, luxusní pro pasažéry, nepotřebný pro všechny ostatní. Po ztrátě možnosti ovlivňovat volbu prezidenta republiky, zůstala Senátu jedna jediná zásadní funkce, a to možnost zablokovat ústavní zákony. Jinak v legislativním procesu jen a pouze zdržuje. Voliči to vědí, a proto je jejich volební účast při volbách do Senátu velmi slabá.
Strany ale přesto potřebují senát obsadit z několika důvodů. Jsou mezi nimi snaha rozdat místa zasloužilým straníkům (nejraději by je delegovali sami bez voleb podle předem daného klíče – například jako zástupce krajů, za druhé mít možnost ovlivnit přijetí nutných ústavních zákonů, a také, i když ne nutně, potřebují pokud možno kooperující úd Parlamentu, který bude rychlými razítky stvrzovat rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Všimněte si, že jsem se zcela vyhnul personálním otázkách, které Senát řeší. Vyhnul jsem se proto, že vím, že o tom ve skutečnosti rozhodují stranické špičky a ne senátoři. Ti pouze svojí politickou většinou formálně schválí rozhodnutí jiných.
Podle mě, který si je vědom slabosti Senátu v ústavním systému, je zde přeci jenom jedna šance, která může být pro voliče zajímavá. Díky rozdílnému volebnímu systému je možné do Senátu postupně dovolit (a ono se to pomalu daří), na politických stranách opravdu nezávislé osobnosti, které sice nemusejí dát dohromady potřebné rozhodovací většiny, ale nebudou mít vazbu na stranické systémy, a začnou provokovat současnou politickou oligarchickou scénu novými a nezávislými nápady a tím oživovat politický proces.
Nezávislý senátor se může stát hlasem volajícího na poušti, člověkem, který bude stále klást nové znepokojivé otázky vládě a vládnoucím stranám. Bude připomínat vládě, ministrům a poslancům jejich slib, totiž, že mají sloužit výhradně a jen zájmům České republiky a nikomu jinému.
.
Výše jsem uvedl, že jsem neobjevil žádné volební programy mých protikandidátů. Zveřejňuji ten můj s tím, že garantuji, že nejde o žádné jahodové proklamace, a myslím to s ním sakra a opravdu vážně, jak to jenom jde:
(01) Zvolte nás, abychom se měli dobře.
Chci být na rozdíl od všech mých protikandidátů upřímný. Všichni ve všech volbách kandidují ze stejným úmyslem. Svět se zachraňuje pouze v revolučních dnech, a ty dnes určitě neprožíváme. Předstírat něco jiného je pokrytectví a lež.
(02) Pryč s předstíranou politickou korektností.
Nijak se netajím názorem, že politická korektnost je vražda svobody slova v přímém přenosu a slibuji, že proti ní budu bojovat při každém politickém jednání. Politická korektnost je totiž také svého druhu politická zbabělost, jak se vyhnout řešení nepohodlných otázek. Jeden požadavek ale vznáším na zastánce politické korektnosti hned v tomto programu. Žádám, abych přestal být nazýván bělochem, a prosím profesory politické korektnosti, aby vymysleli takové slovo, které mě nebude rasisticky urážet. Pokud to nedokážete, pak musím i já věci nazývat jejich pravým jménem (levým to nejde, protože je levé), a politickou korektnost odmítnout.
(03) Slibuji, že každý projev, který pronesu v Senátu, skončí větou: „Ostatně soudím, že Evropská unie musí být zničena všemi legálními prostředky, a to nejlépe dohodou všech národních států“.
Vím, věta není příliš originální, ale lepší není k dispozici. Nikdo mě nemůže podezřívat z nelásky k evropským zemím. Obdivuji německý pořádek, švýcarskou přesnost, italskou eleganci, francouzský šarm, španělskou pohodu, anglickou urputnost a českou vynalézavost. Částečně žiji ve Španělsku. Miluji cestování. Ale právě proto vím, o čem mluvím. Spolek Evropská unie musí být zničen, protože škodí Evropě, lidské existenci a slouží jen sobě a svým vlastním elitám. Veškeré argumenty byly řečeny v kampani zastánců brexitu. Ten nejvážnější směřuje ne proti Evropě, ale proti politické unii, kterou Evropská unie představuje, a která je tak nedemokratická, že to uznávají i její příznivci. Slovy českého spisovatele, vypisuji inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet.
(04) Pokud máme zůstat v Evropské unii, tak pak každý za své.
Jako daňový poplatník jsem ochoten vynakládat mnou zaplacené daně pouze na takové aktivity nebo projekty, které slouží všem. Pokud stávající zbabělá vláda není ochotná přistoupit na referendum o setrvání v Evropské unii, pak navrhnu v Senátu vypsat referendum, na základě kterého se bude hlasovat o otázce, zda mají všichni občané bez rozdílu přispívat na takové aktivity Evropské unie, které jim osobně nic nepřinášejí. Navrhuji, aby Ti, kdo jsou fandové Evropské unie, zcela převzali na svá bedra daňovou zátěž, která vyplývá z povinnosti přispívat do společné evropské pokladny, a my, kteří si v Evropské unii nepřejeme být, byli této povinnosti zproštěni. Navrhnu, aby každý český občan musel učinit prohlášení, zda chce nebo nechce být pro účely platby příspěvků nebo daní do pokladny Evropské unie plátcem. Dále navrhnu, aby Ti, kdo jsou a budou příjemci dotací z Evropské unie (připomínám výstavbu hotelů, golfových hřišť, muzeí apod.), zaplatili příspěvky (obvykle prý deset procent), které musí ze zákona hradit český státní rozpočet, ze svého, jako povinný doplatek k těmto dotacím. Stejně tak navrhuji, aby nejenom příjemci dotací, ale i státní úředníci a politici (fyzické osoby), kteří dotace schválí, ze svého zaplatili případné pokuty od Evropské unie. Jsem ochoten nadále platit různé silniční a podobné daně, ze kterých je placena infrastruktura, na kterou občas Evropská unie přispívá, nebo pokud by šlo o vybavení státních škol a státních zdravotnických zařízení. Ze společných peněz ať jsou dále placeny pouze výdaje spojené se Schengenským prostorem. Všechny ostatní výdaje, spojené s Evropskou unií, ať platí euronadšenci. A politické strany ať platí ze svého politiky, které do Bruselu vyšlou.
(05) Budu prosazovat pro všechny členy politických stran, které budou hlasovat nebo jinak aktivně prosazovat příchod ekonomických migrantů (tedy migrantů, u kterých se nad slunce jasně neprokáže, že přicházejí ze země přímo postižené válkou – nikoli tedy například z Turecka nebo Jordánska), nebo budou jako členové vládní koalice kapitulovat před požadavky Evropské unie o přijímání migrantů, a nezabrání tomu všemi prostředky, povinnost, aby každý jejich člen musel povinně přijmout jednu celou takovou uprchlickou rodinu, a na vlastní náklady se o ni dva roky staral, tedy šatil je a živil je a odpovídal za jimi způsobené škody. U členů vlády a poslanců Parlamentu by to měla být povinnost automatická, pokud se pod takové rozhodnutí jakýmkoli způsobem podepíší.
Nemyslím, že bych musel něco vysvětlovat. Nebráním se tomu, podat na přechodnou dobu pomocnou ruku v nouzi tomu, komu na hlavy padají bomby, to je humánní a lidské. Nepřeji si ale, aby poté, co se v jeho zemi situace napraví, v České republice zůstával. Jsme chudá země, a i když chudoba cti netratí, musíme se především postarat o vlastní lidi. Jestliže někdo bez nás rozhodl o pozvání milionů lidí, z nichž většina válečnými uprchlíky není (nevím, jaká je válka v Bangladéši nebo Eritrei), pak nemá právo požadovat naši solidaritu.
(06) Kulomet do každé rodiny.
Tuto část mého volebního programu jsem, až do jeho zveřejnění zapůjčil, mé advokátce Kláře Samkové. Jsem svého druhu pacifista a zbraně nesnáším. Stejně tak jsem jako právník ostře proti trestu smrti. Protože je ale nepochybné, soudě dle vyjádření mainstreamových médií, že se nás chystá obsadit Rusko, nemohu spoléhat na českou operetní armádu, která dnes slouží pouze pro zahraniční koloniální mise. Je tedy nutné vyzbrojit naše obyvatelstvo a cvičit ho proti zákeřným ruským zájmům. Prosazuji proto takové opatření, které běžně a normálně funguje ve Švýcarsku a přísahám na Druhý dodatek Ústavy spojených států.
(07) Budu navrhovat, aby Česká republika vypověděla veškeré smlouvy o ochraně životního prostředí, navrhnu zrušit proceduru EIA a všechny další, lidskému životu nebezpečné mezinárodní dohody, aby bylo možné bez všech okolku dostavět v zemi infrastrukturu na podobné úrovni, jakou má Německo nebo Francie. Tyto změny zákonů navrhnu do dvou měsíců po mém zvolení.
Ochrana životního prostředí, jakkoli důležitá a prospěšná, se zvrhla v prostředek obživy zelených ekoteroristických skupin a jednotlivců (jde o jev až oligarchický), a účinně České republice brání v tom, aby se stala rovnocenným ekonomickým partnerem okolních zemí. Tyto země dokonce podezřívám z toho, že jsou často skrytou příčinou zákonných excesů (viz případ atomové elektrárny Temelín), a které vedou k nemožnosti efektivně a rychle budovat dopravní a další infrastrukturu. Pravdivost tohoto argumentu dokazuje dostatečně skutečnost, že žádná tzv. „zelená“ organizace, která podobné zločinné zákony prosazovala a prosazuje, se ani oudem neohnala proti privatizaci české vody (sic!). „Zelené“ organizace neprosazovaly a ani neprosazují zrušení dotací do zemědělství na evropské úrovni pro případy exportu. Tím by došlo okamžitě ke snížení provozu automobilové kamionové dopravy po celé Evropě o desítky procent. To ukazuje na zelené pokrytectví. Tento kriminální kšeft musí být zrušen, a já pro to v Senátu vyvolám potřebnou aktivitu.
(08) Budu prosazovat zrušení státních a municipálních podpor jakýmkoli neziskovým organizacím z českého státního rozpočtu, a to okamžitě, a navrhnu převedení takových finančních prostředků na výplatu zvýšených důchodů. Navrhnu, aby finanční příspěvky, které neziskové organizace obdrží od mezinárodních organizací, kam Česká republika přispívá do společné poklady, byly zdaněny ve výši padesáti procent. Navrhnu podle vzoru zákona FARA ve Spojených státech amerických přijetí obdobného zákona v České republice.
Charita je svatá věc, a přidělování státních peněz na charitu jen a pouze vzbuzuje podezření z korupce. Stát ani obce nejsou od toho, aby podporovaly charitu, ta má být placena jen a pouze ze soukromých zdrojů. Stát má jiné zájmy a jiné cíle. Jinak dochází k tomu, že je charita ze státních peněz směřována na takové účely, které jsou prosazeny lobismem nebo politickou silou, a na jinou charitu se nedostává. Tím ve společnosti vzniká naštvanost a napětí od jedinců a organizací, kteří příjemci podobných prostředků nejsou. Takovou sociální nespravedlnost je třeba v zájmu fungování charity odstranit.
Stejně tak je nezbytné pro veřejnost v České republice vědět, která organizace a jednotlivci, jež jsou činní v politických aktivitách na území naší země, jsou příjemci jakékoli zahraniční pomoci, ať materiální nebo finanční. Přijetí zákona, který bude podobný americkému FARA, takovou informovanost zajistí.
(09) Navrhnu změnu zákona o financování veřejnoprávních médií tak, aby financování převzal státní rozpočet, to vše při uvedení procentuální částky ze státního rozpočtu v zákoně, kterým jsou veřejnoprávní média zřizována a kterou bude stát povinen veřejnoprávním médiím každoročně převést. Tím pádem bude moci dojít ke zrušení rozhlasových a televizních poplatků, které platí občané a organizace, aniž mají možnost využití příspěvků pro veřejnoprávní média kontrolovat nebo vůbec veřejnoprávní média sledovat. Rady navrhnu volit ve všeobecných volbách všemi občany, a to dle senátního vzoru, většinovým způsobem, a vždy volit určitou část rady (je možné volby do rad sloučit se senátními volbami přímo). Navrhnu zesílení pravomocí rady směrem k programu veřejnoprávních médií. Nebudu souhlasit se snahami uzurpovat volby do veřejnoprávních médií pouze určitými skupinami organizací.
V tomto bodě musím čestně voličům sdělit, že jsem v této věci ve střetu zájmů, neboť veřejnoprávní média nemám opravdu, ale opravdu rád. Jsem totiž plně obeznámen s jejich vnitřním fungováním i fungováním politických vlivů na ně, a považuji je za zplozence pekla. Veřejnoprávní média žádnými veřejnoprávními médii nejsou, a veřejnost je v tomto bodu klamána. Jsou ve skutečnosti ve vlastnictví zaměstnanců, jejich zájmů a na ně napojených vlivových agentur. Všechny výše uvedené návrhy mohou vést k demokratizaci jejich fungování, k jistotě jejich financování a k průhlednému volebnímu systému, ze kterého budou vyloučeny vlivy politických stran. Úměrně k tomu musí dojít ke zvýšení odpovědnosti a pravomocí rad. Pokud se někomu nebude program líbit, může si příště zvolit radu jinou. Jsem přesvědčen, že v době, kdy si každý může pomocí internetu připravit vlastní vysílání, a je jedno, jestli rozhlasové nebo televizní, jsou tzv. veřejnoprávní média reliktem minulosti.
(10) Navrhnu změnu zákona, aby důchodci starší 70 let byli osvobození od povinnosti platit poplatky veřejnoprávním médiím, a to pokud možno od 1. 1. 2017 bez ohledu na to, zda se podaří nebo nepodaří prosadit změnu financování veřejnoprávních médií. Dále navrhnu, aby byli osvobozeni od nutnosti platit tzv. podporu alternativním zdrojům ve svém účtu za elektřinu.
I když se internet v dnešní době stal pro občany důchodového věku stejně zajímavým jako je rozhlas a televize, tato média jsou pro ně stále velmi důležitá. Nevidím důvodu, když jsou tito naši občané zbaveni nutnosti platit jízdné, aby platili nemravné poplatky za sledování rozhlasu a televize. Finanční výpadek, kterým budou obě média argumentovat, navrhuji sanovat částečně ze zrušení podpor alternativním zdrojům, které nepodporují alternativní zdroje, ale bankovní konta výrobců alternativních energií. Pokud bude tato podpora nadále trvat, navrhuji, aby byly osoby důchodového věku starší 70 let této povinnosti zbaveny.
(11) Navrhnu, aby minimální důchod činil nejméně 15 000 Kč, výhradně ale pro generaci těch, kteří odešli do důchodu nejdéle v roce 1995 a přitom splnili všechna kritéria, která jim pro přiznání důchodů stanovil zákon. Z tohoto opatření budou vyňaty osoby, které nepracovaly potřebné množství let, neměly děti a byly trestány (mimo osoby, kterým byl trest zahlazen, nebo byly rehabilitovány).
Protože je možné, že bude přijato rozhodnutí Evropské unie o stejné výši hladiny sociálních dávek pro migranty ve všech zemích Evropské unie, je nutné zvýšit na stejnou minimální hladinu výši důchodů tzv. starodůchodcům, jejichž důchody se většinově vypočítávaly ještě ze socialistického základu, a to tak, aby odpovídaly dávkám, které budou migranti pravděpodobně dostávat. Pokud bude nutné částku zvýšit, navrhnu její zvýšení. Tento krok ukáže, zda jsou naše politické strany připraveny se postarat o své občany nebo ne. Pro případnou argumentaci, že ve státním rozpočtu chybí dostatečné množství peněz, pak navrhuji zrušit podporu alternativním energiím (40 miliard ročně), snížit naše příspěvky, které platíme různým mezinárodním organizacím, které mezitím nahradila stejně Evropská unie, zrušit podporu neziskovým organizacím a zvýšit daně z příjmu monopolním poskytovatelům služeb.
(12) Navrhnu, aby byl každé osobě, muži i ženě, které se narodí do věku 35 let tři vlastní děti (nebude platit pro adopci), a které se narodí v manželství, a tato osoba dokončí do dvaceti let středoškolské vzdělání a do 35 let bude po určitou dobu nepřetržitě pracovat, tedy nebude po přesně definovaný čas příjemcem dávek v nezaměstnanosti a splní koeficient, že neztratí pracovní schopnost (vyloučeny budou úrazy), pak mu bude vyplacen postupně kombinovanou metodou hotových peněz a daňových slev jeden milion korun, tedy dvojice v manželství se třemi dětmi dosáhne nejdéle do 35 let věku na dva miliony korun. Úměrně tomu se sníží mateřská dovolená na dva roky věku dítěte. Při porušení podmínek a vyčerpání podpory se podpora změní na půjčku. Z programu budou vyloučeny osoby, které jsou závislé na jakémkoli druhu sociální podpory. Stejně tak navrhnu, aby nadále nebyly výší mateřské podpory znevýhodňovány ženy, které mají vyšší příjem, a mateřská pro ně znamená snížení standardu.
Jsem si vědom řevu, který tento návrh vzbudí. Neříkám, že je ideální, je ale při rozumném dopracování reálný. Všem sluníčkářským kritikům přiznávám, že ho skutečně modeluji jako pomoc mladé české rodině, která chce žít v manželství a vychovávat děti, které jsou pro ně smyslem života. Je zvláštní, a až s podivem, že jsme krmeni propagandou, která nám říká, že musíme přijmout migranty, neboť nás populačně zachrání. Tehdy najednou mizí všechny řeči o vlivu válek, a náhle se zjevuje sociální inženýrství. Proti stavím tento návrh, a ptám se, proč se naše politické elity nezabývají tím, jak zpříjemnit mladým lidem už tak příjemnou činnost, a naopak o ni žádají ty, kteří přicházejí a ani často neví, ve které zemi že to vlastně jsou, ale tuto činnost podivuhodně dobře znají a často si ji násilně vynucují, bez ohledu na následky.
(13) Navrhnu zrušit ty části zákonů, jež souvisejí s dopravou, a které předepisují pokuty a ukládají povinnost zbavit řidiče části jeho bodového konta za skutky, které částečně nebo úplně souvisí se stavebním stavem vozovky, a to až do doby, než dá stát veškeré vozovky do pořádku. Navrhnu zrušit omezení rychlosti na všech dálnicích, podobně jako v Německu.
Nemohu jinak, ale jako právník tvrdím, že jestliže stát neplní své povinnosti, pak nemá právo v případech, kdy porušuje on své povinnosti, jinému jeho povinnosti předepisovat a za neplnění ho sankcionovat. To je možné pouze a možná ve výjimečných případech (válka, živelné pohromy). Jestliže ale už skoro sedmdesát let žijeme v míru a z toho dvacet pět let ve svobodné společnosti, nelze vinit řidiče z toho, že neexistuje dobrá dopravní infrastruktura. Zrušení omezení rychlosti na dálnicích pak chápu jako součást mého boje proti ekoteroristům, kteří by nejraději, aby vozidla nepřekračovala padesátikilometrovou rychlost všude. Chci si svého automobilu užít.
(14) I když to nepatří do pravomocí Senátu, budu se všemi prostředky zasazovat o to, aby byl na Praze 6 zrušen nespravedlivý a nesprávný nový parkovací systém, který zavedl tzv. modré zóny a šmírování obyvatel v míře neskutečné, a jež trestá stálé obyvatele za to, že na Praze 6 parkují lidé z okolí Prahy. Pokud by se to nemělo podařit, tak chci alespoň dosáhnout toho, aby pro obyvatele Prahy 6 důchodového věku bylo parkování zadarmo.
Zavedení tzv. modrých zón na Praze 6 je ukázkou toho, jak je stávající politická moc odtržena od reálného života a to přímo severokorejským způsobem. Současní municipální představitelé jak na úrovni hlavního města Prahy, tak na úrovni Prahy 6, nedokázali zajistit (i díky zločinným stavebním předpisům a proceduře EIA), potřebné parkovací plochy pro návštěvníky hlavního města Prahy, a pro lidi, kteří do Prahy jezdí za prací. Nedokázali je přesvědčit o atraktivitě veřejné dopravy, protože ji často ani nevybudovali (v Praze 6 chybějící metro na letiště nebo rychlodráha do Kladna). Zavedením modrých zón pak trestají současné obyvatele Prahy 6 za svoje vlastní chyby, a tahají jim peníze z kapes, přičemž sami disponují povoleními na parkování za minimální cenu. Vrcholem je pak šmírovací systém, se kterým se radnice dokonce ještě chlubí, a který při šikovném IT provalu znamená, že může mít nejen kriminální podsvětí k dispozici zásadní informace o pohybu Vašeho vozidla. Tohle by tedy Zuska (socialistický primátor) nevymyslel.
(15) Nepřeji si rozhodně žádné zužování silnic a zelené ostrůvky. Přeji si asfalt a beton.
Dalším, lidem nepřátelským krokem, je v současné době, hlavně v Praze, páchání dobra tím, že při neexistenci vybudovaného okruhu, kterému brání hlavně Ti, kdo sedí v různých radničních křeslech, jsou zužovány silnice, které byly dříve dvojproudové jedním směrem, a budování zelených ostrůvků, které slouží pouze tomu, aby překážely plynulému provozu. Frekvence takových stupidních stavebních úprav se zrychluje, zatímco frekvence výstavby objízdných okruhů zpomaluje. Skandálním v této věci je například propadnutí stavebního povolení na výstavu objízdné komunikace, která měla za úkol ulehčit Kulaťáku po otevření Blanky. V normální společnosti by se tomu říkalo sabotáž. Pokusím se navrhnout úpravu příslušných zákonů tak, aby se takové sociopatické pokusy na živých lidech nedaly dále provádět. A voličům doporučuji, aby se dobře seznámili s tím, kdo pro takové zrůdnosti v Praze 6 hlasoval.
(16) Navrhnu zákon, aby byla v Praze zakázána, mimo přesně vymezené trasy, cyklistika. Ta by měla být v Praze rozhodně omezena, a to hlavně proto, že ohrožuje život (a to jak cyklistů, tak ostatních účastníků silničního provozu). Pokud to nepůjde z důvodu ústavních práv, tak minimálně navrhnu, aby jakékoli úrazy, způsobené jízdou na kole v Praze, nebyly placené ze zdravotního pojištění, ale přímo zúčastněným cyklistou.
Páchání dobra v Praze formou cyklistiky překročilo veškeré rozumné meze. Mám rád jízdu na kole a podporuji ji, ale Praha není město pro jízdu na kole. Zřizování cyklostezek na nejfrektovanějších komunikacích je zločinem proti lidskosti. Vrcholem je cyklostezka vedoucí středem křižovatky u Prašného mostu směrem od Letné, na které jsem viděl cyklistu pouze jednou, a byl to zážitek pro všechny zúčastněné, pouze milý cyklista měl, slovy písně Michala Horáčka, hnědé kaliko. Cyklistiku je třeba vrátit tam, kam patří, a to na oddělené cyklostezky, a do lesů, polí a strání a nikam jinam. Když vidím, že cyklisté jedou po rušné dvouproudové silnici a vynechávají cyklostezku, která je pro ně postavená za stovky milionů korun, jen pár desítek metrů vedle, ztrácím nervy, pouštím stěrače, křičím a přiznám se k tomu. Protože znám situaci v Německu a vím, že chodec v Hamburku je na chodníku nežádoucí osobou, protože pánem je cyklista, začínám mít obavy, aby se nám to tu také trochu nezvrtlo.
(17) Navrhnu postavit v České republice, a to se státních prostředků, pomník Lži a Nenávisti za všechny pozitivní skutky, za které jim má být lidstvo vděčno.
Jsme natolik objati Pravdou a Láskou, že jsme zapomněli na Lež a Nenávist. Možná se bude zdát můj nápad jako zpozdilý, ale prosím, není. Milosrdná lež je jednou z chlácholivých metod, kterou každý z nás byl nebo bude nucen v různých situacích použít, a zná její léčivé účinky. Tak proč ji už konečně nepozvednout na piedestal kam patří a pustit na ni světla reflektorů?
A nenávist? Nebyla ona jednou z příčin porážky nacismu za druhé světové války? Nestála nenávist vůči zlým nemocem za objevy mnoha léků, které dnes zachraňují život? Příkladů by bylo více.
Ptáte se mne, proč zrovna tohle má být práce senátora? Právě proto, milý voliči. Abychom si totiž uvědomili, že každá mince má dvě strany, a není většinou jasné, která je kdy člověku prospěšná nebo naopak. A senátor by měl vždy vědět, že ať už padne strana jakákoli, musí na ní vždy najít to dobré. Ve prospěch všech.
Šťastnou ruku ve volební místnosti v den voleb.
Váš Aleš Hušák
P. S. Protože se to může ukázat býti prospěšným nebo nutným, vyhrazuji si právo do dne konání voleb tento volební program upravovat, měnit a doplňovat. Nic nekorektního na tom neviďte. Chyby je třeba čestně přiznat a opravit. V textu volebního programu, v takovém případě, voliče na tyto změny upozorním.