Moje milé děti,
jste na prahu dospělosti, máte své sny, přání a touhy a Váš život, až do dnešního dne, sliboval většinu Vašich přání splnit. Věřil jsem tomu také, a rozhodně jsem si nepřál, aby Vaše generace dospěla během jedné noci, podobně, jako to bylo údělem Vašich prarodičů a i údělem nás, Vašich rodičů. V minulých dnech jste to bohužel zažily také. Prohrál jsem v životě několikrát. Prohry k životu patří, to už jste pochopili. Někdy si za to můžete sami, někdy jste součástí situace, která k prohře vede. Všechny takové prohry jsou ale směšné proti chvíli, kdy prohraje národ, jehož jste součástí.
Prohra českého národa v bruselském hlasování o kvótách pro migranty (naivně jsem si myslel, že ho Německo nedopustí, protože se poučilo), je podobná Mnichovské dohodě (ve dnech, kdy si mnichovskou zradu připomínáme) anebo Moskevským protokolům. Ničemu jinému. Otevírá opravdové Dantovo peklo se vším všudy, kdy k nám nakonec bude proudit nekonečné množství migrantů, kteří nectí žádné zákony (jak už ukázali), a budou si vynucovat vše, co budou chtít (jak už ukázali) a vláda země, kterou jsme si zvolili, jim to na základě tlaku z Evropské Unie dá (jak už to ukázala). Naši svobodu (to už se stalo), naše peníze (minimální standardy jsou začátkem), naše domy (už to začíná) a nakonec, pravděpodobně, i naše životy, pokud zvítězí ideologie migrantů, kterou halí do šátku náboženství. A nebude se čemu divit. Až se migranti seznámí s dokumenty o kvótách, sami je budou muset nazvat transporty a selekcemi, a o to více nás nenávidět. Další termín, který jim k nenávisti napoví, je termín „trvalé řešení“, zmiňovaný v této věci komisařem OSN António Guterresem !
Evropa nedohlédla, že většinové hlasování je o prohře jí samé, a podobá se situaci, kdy se pes obrátí na záda, čímž vyjadřuje svoji podřízenost. To je výsledkem hlasování Evropy a nic jiného. Ty státy, které byly příčinou Mnichovské dohody, a otevřely tak Hitlerovi cestu k plynovým komorám, byly opět těmi, kdo se o takové rozhodnutí zasloužily. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Polské politické elity není třeba hodnotit. Prakticky ukázaly, proč bylo Polsko v historii několikrát rozděleno. Na to, jak se chovalo k naší zemi v době Mnichova, doporučuji nezapomenout. Soud nad nimi ale nechme samotným Polákům, kteří se z jejich činu musí cítit trapně.
Podobně, jako se odporně zachovala vláda Polska, tak se stejně, ale zbaběle, zachovala vláda naší země. Také nic nového. Nejdříve svaly, a pak rezignace. Nejdříve „jsme s Vámi, buďte s námi“ a pak zrada. Neměli ani tu slušnost (jako vždy), podat demisi, s tím, že k takovému kroku (debata o kvótách) mandát nedostali. A to prosím žádná armáda a žádné tanky nepřekračovaly v době jejich bruselské rezignace naše hranice……Jako nejpodlejší čin naší vlády je ale zapotřebí označit zradu, kterou vykonali na našich slovenských přátelích. Zatímco ukazovali rukou na Poláky, udělali to samé Slovákům. Musíme se našim rodinám a přátelům na Slovensku za tento náš čin omluvit, ale obávám se, že to zapomenuto nebude. Na zradu druha v boji se nezapomíná nikdy.
Konce Evropské unie po tomto rozhodnutí budou stejně hrůzné, jako konce států, které nesly odpovědnost za Mnichovskou dohodu nebo jako konec Sovětského svazu. Společenská logika se oklamat nedá a historický soud je neúprosný.
Všichni jsme znovu ztratili svoji vlast a národní čest. Já podruhé v životě. A to jsem si myslel, že už znovu 21. 8. 1968 neprožiji. Odmítám, abych byl prodán já nebo Vy za mísu čočovice nebo za koblihy. Musíme věřit, že v nás, snad, ještě zůstala trocha statečnosti Františka Kriegla. Pokud ano, pak jsme vyhráli první z mnoha příštích bitev, která nás čekají. Pravda totiž, milé děti, nakonec stejně zvítězí, i když jí to chvíli bude trvat.
Váš táta. Praha 25. 9. 2015